Zpravidla bývají skleněné děti – zdraví sourozenci těch postižených – pro rodiče „až těmi druhými“. To však není případ Matouše a Tomáše Dolejších, mladších bratrů dnes 31leté Terezy, které byla v dětství diagnostikována kvadruparetická forma dětské mozkové obrny (DMO). Ačkoliv je plně odkázána na pomoc druhých, nezabránilo to její matce Janě splnit si svůj sen o velké rodině, kterou postižení dcery nijak nedefinuje. Absence „přespávaček“ a nutnost plánování jsou tím jediným, co dnes sedmnácti- a devatenáctiletí bratři označují za negativní aspekt života se sestrou s handicapem.